Vážení přátelé, příznivci Letohradského soukromého gymnázia,

tyto webové stránky vám přiblíží činnost Nadačního fondu „Vitanovský", který vznikl a funguje jako podpůrný projekt LSG.

Jsem přesvědčen, že každá škola by měla mít své mecenáše a podporovatele. Zvolil jsem proto do názvu fondu jméno H. J. Vitanovského. Tento osvícený muž v Kyšperku znamenal to, co Karel IV. pro celé Království české. Začal stavět zámek, založil sirotčinec, postavil kapli… Byl zkrátka osvíceným pokrokovým feudálem.

Nadační fond „Vitanovský" si dal za dlouhodobý a velmi obtížný úkol získávat podporovatele a sdružovat je pro další rozvoj školy. Věřím, že bude úspěšný, tak jako jsou úspěšní naši absolventi a studenti školy.

Přeji nadačnímu fondu dlouhý dech a hodně příznivců.

Petr Šilar, předseda správní rady

Hynek Jetřich, třetí z rodu Vitanovských,

na Kyšperku (dřívější název Letohradu) sice nezanechal žádné přímé doklady svého vztahu ke vzdělání, ale z jeho životopisu a skutků se dá v tomto směru mnohé odvodit. Především vzdělání jeho samého bylo specifické a jistě ovlivnilo jeho vztah ke škole i životu.

Jako úplný sirotek, jemuž matka zemřela, když mu bylo sedm let a otec o rok později, byl Hynek Jetřich Vitanovský odkázán na svého poručníka, strýce Viléma Alexandra. Do té doby se mu jistě dostalo vzdělání, které odpovídalo jeho stavu.

H.J.Vitanovský

Jak už bylo řečeno, byl to strýc, kdo po smrti Hynkových rodičů převzal jeho výchovu, včetně vzdělání. Nejspíš však svůj závazek v tomto směru nebral moc vážně. Roku 1657 si pražským úřadům stěžoval na poručníka jiný Hynkův příbuzný. Ve stížnosti se mimo jiné uvádělo, že mladíkovo vzdělávání neprobíhá, jak má. K nápravě došlo a výchova Hynka Vitanovského byla zřejmě na několik let svěřena nějaké řádové instituci. Když uvážíme, že jeho otec a strýc vystudovali známou jezuitskou kolej v Českém Krumlově, je pravděpodobné, že získal vzdělání podobného druhu. Odtud si mohl odnést znalost němčiny a latiny, získat úvodní znalosti rétoriky a také se zde seznámit s některými antickými autory. Navazujícím závěrečným stupněm vzdělávání měla být univerzita a pak takzvaná kavalírská cesta na zkušenou po zemích jižní a západní Evropy. Na to však už v Hynkově případě nedošlo. Na rozdíl od svých šťastnějších vrstevníků byl v šestnácti letech prohlášen císařem za plnoletého, aby se mohl ujmout zděděných statků. Od té doby se musel věnovat jen praktickým záležitostem.

Zdá se, že osobní zkušenost v Hynkovi Vitanovském upevnila vědomí důležitosti vzdělání v životě. V tom směru je příznačný jeden z jeho prvních samostatných činů. S úřední pomocí převzal odpovědnost za svou mladší sestru, která byla do té doby stále ještě v péči poručníka. Zaplatil jí výchovu v jednom pražském klášteře. Díky tomu Ludmila Kateřina Vitanovská dohnala to, co zameškala na jihočeské tvrzi strýce – poručníka. Když se zanedlouho provdala do rodu pánů z Vrtby, nemohla jí tchyně vyčítat nevzdělanost.

Další Hynkova léta na kyšperském panství pohltily zejména ekonomické starosti, ke kterým směřoval většinu svých reforem. Na zdejší školu ale došlo také. Kyšperk si školu vydržoval již v 16. století, ovšem většinou na ni vynakládal jen nezbytné minimum. V první polovině 17. století, ve shodě se stagnací obecné vzdělanosti po Bílé hoře, kyšperská škola v podstatě živořila. Pobělohorské vrchnosti zdejší učitele nijak nepodporovaly, i když právo jmenovat je, si samozřejmě ponechaly. Také proto byli do školy často dosazováni lidé vhodní spíše k příležitostné spolupráci s vrchnostenskou kanceláří než primárně k výkonu učitelského povolání.

To vše se za vlády Hynkova poručníka, strýce Viléma Alexandra Vitanovského, nijak zvlášť nezměnilo. Pozdější vývoj ukázal, že si Hynek Jetřich Vitanovský toto manko nejen uvědomil, ale dokázal i odhadnout, jak důležitá je dobrá škola pro blaho panství. V tomto směru pak podnikal různé kroky, které postupně vedly k obratu. Jak píše kronikář: „Při nastoupení pána Hynka Dětřicha (Jetřicha) Vitanovského… počaly jiné časy, což se vyučování mládeže týkalo. On, jsa milovník mládeže, rodiče více k tomu měl, by dítka do škol odesílali a váhavé rodiče i trestem k tomu nutiti nechával."(Klíč. A. 1865). Ze stejného zdroje se dovídáme, že se Hynek snažil, aby se za písaře a úředníky na kyšperském panství dostávaly děti zdejších poddaných. Po absolvování kyšperské školy z nich vybíral ty nejschopnější pro vlastní vrchnostenský úřad, anebo je doporučoval na jiná panství. I když připustíme, že může jít částečně o kronikářovu subjektivní interpretaci, jiné Hynkovy aktivity směrem k poddaným to spíš potvrzují.

Kromě vlastního personálu sledoval Hynek Vitanovský i některé městské zaměstnance, jejichž profese ho osobně zajímala. Víme například, že roku 1677 byl místnímu rektorovi zvýšen roční plat a v dalším roce došlo na tomto místě k personální výměně. Novým rektorem se stal Dětřich Hampl, který měl učit nejen čtení a psaní, ale i hudbu. Současně s instalováním nového rektora se začal stavět kostel a Hynek Vitanovský s Hamplem do budoucna počítal také jako s varhaníkem.

Osvícený Hynkův vztah ke vzdělávání poddaných se od jeho předchůdců liší opravdu markantně. Když pomineme obtížně zdůvodnitelný osobní idealizmus a budeme hledat realistické důvody, pak dojdeme k tomu, že šlo asi i o otázku důvěry. Bylo jistě výhodné mít kolem sebe vzdělané lidi z místních rodin, které znal od malička a na které se mohl spolehnout. Dalším motivem k obstarání solidního vzdělání nadaných poddanských dětí byla pro Hynka nejspíš i jeho vídeňská zkušenost. Když byl komořím na dvoře císaře Leopolda I., poznal zde zblízka důležitost vzdělání vůbec a jazykové průpravy zvlášť. To nemohlo zůstat bez vlivu na zásady, v jejichž duchu pak budoval kyšperské panství, včetně zdejší školy.

Hynkovi Vitanovskému bylo vyměřeno pouze sedmatřicet let života, a tak většina jeho projektů zůstala nedokončena. Nejinak tomu bylo i s kyšperskou školou, jejíž optimální podoba, kterou měl na mysli, se v úplnosti nestačila realizovat.

Po rekonstrukci zámku v roce 1998 se do jeho nádherných historických prostor přestěhovalo soukromé osmileté gymnázium, jako krok k dalšímu vzdělávání mládeže. Tento krok byl krokem dobrým a podařilo se tím zvýšit prestiž města.

www.lsg.cz www.letohrad.eu www.petr-silar.cz
Kontakty: Petr Šilar, e-mail: p.silar@seznam.cz , www.petr-silar.cz